regioncart

Po ústupu posledního glaciálu před 10 000 lety postupně pokryly Jesenicko až po hřebeny smíšené lesní porosty. Kultury neolitu osídlovaly Pomoraví jen po jižní svahy Nízkého Jeseníku, neboť kraj s extrémním klimatem neposkytoval zemědělcům vhodné podmínky k životu. Na Rýmařovsku se objevují první stopy člověka až v posledních staletích př. Kr. Přichází Keltové rýžující zlato na řekách Moravici a Oskavě. Výraznější přítomnost Germánů prokazují četné nálezy římských mincí v západní části Rýmařova. Slovanské zemědělce kmene Holasiců Jeseníky nepřitahovaly, a tak zůstaly opět na dlouho pusté.

Přijatelnější životní podmínky, v závěru raného středověku, způsobily relativní přelidnění moravských nížin a vynutily si osídlování neobsazených částí země. První skupiny česky mluvících zemědělců se usadily v první půli 12. století v oblasti Huzové, jež se stala jádrem osídlování Sovinecka, na užší Rýmařovsko lidé dorazili později. V první půli 13. století dosáhla moc Přemyslovců Hrubého Jeseníku a v našich končinách vznikla řídká síť nevelkých vsí ovládaných ze správního centra na rýmařovském Hrádku. Kolem roku 1250 kraj zpustošila válka. V nedlouhém odstupu dorazili do našich končin němečtí kolonisté a před rokem 1278 vzniklo též městečko Rýmařov. K zeměpanskému panství rabštejnskému přibylo jižněji též zboží pánů ze Sovince. Bouřlivý rozvoj Rýmařova vyvolala těžba železných rud, jež proťaly Rýmařovsko středem v pásu od jihozápadu k severovýchodu. Nad nimi se těžilo zlato, stříbro s olovem, měď a později zinek. Regionu přinášela užitek staletá kooperace s bohatým jihem. Nadějný vývoj ukončily války mezi moravskými markrabaty. V srpnu 1405 byl Rýmařov dobyt, vypálen a zpustošen. Oblast se vzpamatovala až za vlády Jiříka z Poděbrad, ale k další katastrofě došlo v srpnu 1474. Obě panství se stala krvavou obětí uherských oddílů Matyáše Korvína. Mnohá sídliště zanikla navždy, jiná se obnovila až o padesát i sto let později.

Renesance přinesla vzdělanost a vrátila kraji klid, mír i rozvoj, třebaže se i královský Rýmařov stal poddanským. V půli 16. století konvertovala většina obyvatel k luterství a v protihabsburském povstání 1618-20 zůstali lidé věrni českým a moravským stavům. Třicetiletá válka se projevila v plné síle až v letech 1643-50, kdy se Rýmařovsko ocitlo v moci násilnické švédské soldatesky, když obsadila Sovinec i Rabštejn. Po odchodu nepřátel zůstal region způle vylidněný, zcela zchudlý a vystaven tvrdé rekatolizaci. Sovinecké panství zakoupil řád německých rytířů. Díky statečnosti měšťanů i vrchnosti minuly Rabštejnsko čarodějnické procesy, ale hranice hořely na Sovinecku. Hutě a doly způsobily děsivou ztrátu lesů, a tak se stal roku 1721 požehnáním kraje příchod hrabat Harrachů, kteří obnovili lesní bohatství a dali místním práci v plátenické manufaktuře v Janovicích, v obnovených dolech a hutích, ačkoli území ohrožovaly války s Prusy.

K zásadním změnám došlo v průběhu 19. století, kdy se u nás objevily první stroje. Oblast se stala průmyslovou až v druhé půli století, kdy vznikl rýmařovský okres a region i továrny spojila se světem železnice (1878). Rýmařovsko obsadil průmysl dřevozpracující, textilní (hedvábí, plátno, bavlna, juta, krajky, prádlo), kožařský, potravinářský, strojírenský a modernizoval se hutní a kovozpracující, ačkoli dolování zvolna ustalo. Do první světové války se dotvořila dokonalá hospodářská struktura okresu a dál se rozvinulo dobytkářství. Vznik Československé republiky přijali místní Němci s rozpaky, ale poválečná konjunktura se stala základem solidní spolupráce. Hospodářská krize a nástup Hitlera v Německu situaci zhoršila, ale nacismus se pevně uchytil až v tragickém roce 1938. Rýmařovsko se stalo po Mnichovu součástí nacistické Německé říše se všemi tragickými důsledky. Jeseníky se staly územím koncentráků a zajateckých táborů, na sklonku války, jež se stala tragédií snad všech rodin, i územím, kudy procházely pochody smrti. 7. května 1945 město obsadily po krátkém střetnutí sovětské jednotky a území se vrátilo zpět k československému státu. V letech 1945-1947 došlo s tíživým exodem Němců k zásadní výměně obyvatel. Noví čeští osídlenci se museli vyrovnat s obtížným klimatem, stagnující dopravou i dlouhodobým nedostatkem potravin. V letech 1945-1948 se snažili noví příchozí udržet aspoň část průmyslu v chodu, ale následující půlstoletí izolace od světových odbytišť a nezdravá centralizace zlikvidovaly celé průmyslové obory i kvetoucí dobytkářství. Chvályhodné snahy o částečný návrat průmyslu od konce šedesátých let nebyly dostatečnou kompenzací a úpadek celoevropského hedvábnictví se stal v době normalizace tristní tečkou za slavnou minulostí.

Také Rýmařov zažil od roku 1968 neobyčejné národní sjednocení, důvěrně sovětskou okupaci i trapnou podlézavost mocných. Pád komunistického režimu na sklonku roku 1989 nabídl nové naděje a možnosti podnikání, jež však zatím zůstávají mnohdy nevyužity. Došlo však k významnému rozvoji kultury, zachovaly se starší osvětové instituce, obnoveno původní městské muzeum a založeno nové na Kapličkovém vrchu v Malé Morávce, jen v Rýmařově se poprvé za dobu jeho existence objevily již tři umělecké galerie a další fungují na Sovinci a v Jiříkově, vzrostl počet středních škol a množství učňovských oborů, vysokou úroveň udržuje základní umělecká škola, lze konstatovat též všestranný hudební život a pracuje též dlouhá řada spolků. Rýmařov dobývá úspěchy i na sportovním poli, nabízí terén pro cykloturistiku, umělý led na hokejovém hřišti a vynikající zimní běžecké a sjezdové tratě v Karlově i na Pradědu. Je třeba využít lépe jedinečné turistické možnosti čisté a půvabné horské i vrchovinné přírody stejně jako řady významných památek.

Informační centrum při Městském muzeu Rýmařov, náměstí Míru 6, Rýmařov 79501 |  email: icko@inforymarov.cz  | telefon: 554 212 381